Občas, když se blíží nějaká změna, která se nedá zastavit ani moc kontrolovat, tak má člověk pocit, že je vlastně tak nějak v ohrožení… Cítíte mocný proud, který se vám dere pod nohama a unáší někam, kde to pravděpodobně neznáte. A život samozřejmě nepočká, až budete mentálně ready (což byste stejně nebyli nikdy), prostě když to frčí, tak to frčí. Na konci srpna jsem byla na pár dní v Peci pod Sněžkou, kde jsem si v horské přírodě parádně odrfkla. Úvodní fotka je z jednoho časného jitra, kdy se ještě mezi stromy povalovaly chladivé mraky a vše bylo cítit zvláštním tichem… A ten obraz tehdy celkem přesně vystihnul moje pocity a k tomu mě napadla básnička ve španělštině. Jedno je jistý. Před přechodem člověkem většinou zmítá strach, neb něco starého, co vás definovalo, musí odejít. A to není jednoduchý moment. Ale potom – se cítíte znovuzrozeně 🙂 Umbral je španělsky práh. Připomínám, ta fotka k tomu ladí!

Umbral

En el umbral de todo
solo con Dios
en mi lado
En el muerte y renacimiento
hay un sanado

Na prahu všeho
po boku
pouze Jeho
Ve smrti a znovuzrození –
bytí uzdraveného

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *