Myslela jsem si, že zalést si přes den pod deku a tam se vybrečet, dělají jen děti. A že pokračovat s něčem takovým v dospělosti by bylo jaksi trapný. Tak jsem to nedělala a se svými frustracemi se tvářila statečně a rozumně, protože dospělý člověk ví, že jsou podstatnější věci než nějaká depka – práce, nákup nebo to počká na kamarádku. Už nevím kvůli čemu, ale až cca před rokem jsem si pod tu deku zase zalezla. Styděla jsem se sama před sebou – vždyť jsem to řešila jako malá. Ale protože mi bylo blbě a já měla všeho vnějšího světa po krk, naštvala jsem se a zmizela do tmy. Během hodiny se mi ulevilo tak, že jsem byla schopná znovu vyskočit do dne s úsměvem na tváři a s novým elánem v srdci osvobozená od všech negativních emocí. Normálně bych se totiž po zbytek dne tvářila kysele a nic kloudnýho ze mě už nevypadlo. Takhle jsem měla pocit, jak kdybych se probudila po osvěžující koupeli a slunce mi zasvítilo do tváře. Kdyby vám to nedošlo, tak odpočívá introvert. Nebo by rozhodně měl.

Asi největší háček je v tom, že si většina lidí myslí, že když chce být někdo sám, má automaticky problém, ze kterého ho vyléčí jen společnost někoho dalšího. Někdy to tak je, ovšem ne v případě introverta. Většina tuší asi jen to, že extrovert je někdo, kdo mluví a nestydí se, a introvert je někdo, kdo nemluví a stydí se. To je značně zjednodušená charakteristika a vlastně není ani pravdivá. Podstatné na tomhle rozdělení povahových rysů je úplně něco jiného – z čeho a kdy dotyčný čerpá energii.

Kdy a za jakých podmínek čerpáte energii? Rozdíl mezi extrovertem a introvertem

Extrovert je někdo, kdo čerpá energii z vnějšího světa. Dělá mu dobře všechno, kde je ruch a kde se něco děje. Čím víc, tím líp. Je mu dobře všude, kde je mraky lidí. Může se s každým vesele bavit a s přibývajícím časem je na tom líp a líp. Sám se nudí a proto furt někomu volá nebo ho láme „na jedno“. Oproti tomu introvert čerpá energii ze svého vnitřního světa. Potřebuje dostatek samoty, klidu a ticha, aby se mohl zasnít, ponořit do sebe a osvěžit se. Vnější svět ho baví, ale vždycky po nějakém čase začne být unavený a potřebuje se stáhnout. Na ostatní tahle únava může působit tak, že má dotyčný buď žaludeční potíže nebo mu podle jeho výrazu zrovna někdo ublížil…

Extrovert je někdo, kdo čerpá energii ze světa kolem sebe.
Introvert naopak čerpá energii ze sebe, ze svého vnitřního světa.

Určitě si vybavíte někoho, kdo pravidelně na party a ve společnosti po pár hodinách začne zírat do prázdna a vypínat se. Přestane mluvit, jíst, pít a vypadá bezduše. Vy, když to uvidíte, tak se začnete vyptávat. Co ti je, ty se nebavíš? Nechceš ještě něco sníst? Nebo ti není dobře? Můžete být v klidu, ten dotyčný je pravděpodobně introvert a pouze se vyčerpal. Potřeboval by si někam zalést a na všechny se na chvíli vyprdnout, takže pokud někam zmizí, nedělejte si starosti. A neotravujte ho.

Tma a malý prostor vám umožní vnímat jen sebe. To uklidňuje

Už jsem pochopila, proč si vždycky malé děti dělají doma nějaké bunkry. Vy se snažíte, aby to doma vypadalo k světu, a vaše ratolesti si s největší radostí z vašich bezvadných kousků zbouchají pevnost, do které nikoho nepustí. Nebo vždycky chtějí mít venku nějaký vlastní mini domeček, ve kterém by se mohli zařídit po svém. Je to jenom potřeba malého prostoru, který překvapivě umožňuje volněji dýchat. Malý tmavý kutloch na chvíli odstíní veškerý vnější svět, který zrovna může být spíše tíživý a vyčerpávající, a poskytne prostor pro řešení toho, co se děje ve vás, ne kolem vás. Mysl se začne uklidňovat, protože nemusí veškerou svou sílu vydávat na to, aby se ochránila před útoky, když sama má zrovna tolik práce. Místo toho člověk zůstane pouze se sebou a se svými emocemi. Možná si situace vyžádá nějaké ty slzy, ale jsou to vždycky slzy uvolnění. Co se dělá s emocemi? Emoce potřebuje, abyste ji prožili. Kolem toho pak můžete analyzovat první poslední, jak vám bude libo, ale pokud prožití pocitu neproběhne, těžko pak můžete být v pohodě. Jen se pak s časem divíme, kde se vzaly všechny ty „neohlášený“ nemoci. A tohle je ten důležitý moment, který mi následně vždy dovolí se znovu nadšeně z tý postele vyhrabat.

Mohlo by se zdát, že je to časově náročný řešení. Mně to tak minimálně na začátku připadalo – jít si přes den lehnout? No to sotva. Jenže jsem zjistila, že je to to nejrychlejší a nejúčinnější, co můžu udělat. Za normálních okolností by to člověk v sobě tak nějak pár dní přežvykoval a u toho byl nerudnej, protože by čekal, až bude moct upustit páru. Teď? Na chvíli si zalezu, něco si zpracuju, pak na půl hodinky usnu a vzbudím se jak nová. Fakt mi to při běžných záležitostech déle netrvá. A rozhodně to není o tom, že bych to tzv. zaspala. V té tmě mám šanci si prožít to, co zrovna potřebuju. Není to ani o hledání příčin nebo řešení nebo o tom snažit se něco pochopit, i když i to častokrát proběhne, když si nechám dostatečné množství času a klidu, aby mi to do sebe zacvaklo. Prostě jen prožijete to, co vás zrovna trápí. A je to, nic víc není potřeba. Jeden by neřekl, co?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *