Toulky Báry K.

Koho by zajímalo, kolik taková sranda odjet na 7 měsíců na druhou půlku světa stála, dala jsem dohromady malou bilanci nejen ve finanční rovině. Bez peněz člověk nikam nevyjede, ale aby si vůbec mohl zaplatit letenku a sbalit kufr, vět&scaron;inou je potřeba pustit spoustu jiných věcí, které jsou leckdy mnohem těž&scaron;í než jakýkoliv účet. Když letíte na půl roku na druhý konec světa. Takže kolik? Co se týče financí, tak jsem měla velkou výhodu v tom, že jsem celou dobu žila v Salesiánské komunitě jako dobrovolnice, takže výdaje za ubytování a stravu se mě v prvních 3 měsících netýkaly, protože tak to bylo původně dohodnuto. Původně pí&scaron;u záměrně, ale to se dozvíte v následujícím odstavci. Cestu z leti&scaron;tě do vesnice mi také zajistili oni, jinak dolary lítají, i když doprava v Ekvádoru je tady jedna z nejlevněj&scaron;ích věcí. Cestu z hlavního města Quita do zapadlé horské vesnice pod Chimborazem pořídíte normálně za cca 10$. Blbý je, že s Covidem tahle sranda s veřejnou dopravou nefunguje, takže si musíte zaplatit auto, které vás doveze, kam potřebujete. Např. na cestu na odlet se nám na&scaron;těstí podařilo sehnat dopravu za 35$, jiný dopravce nabízel cenu 130$ a to rozhodně nebylo nic neobvyklého. Prostě, když se teď chcete někam přemístit, cálujete jak barevní. Letenka do Ekvádoru bez Covidu12 000 KčLetenka zpátky s Covidem a změnami19 000 KčCestovní poji&scaron;tění na 7 měsíců s připoji&scaron;těním na nebezpečné sporty kvůli vysoké nadmořské vý&scaron;ce14 000 KčNákupy před cestoucca 8 000 KčCestování, výlety a výdaje tamcca 20 000 KčCELKEMcca 73 000 Kč V komunitě se bydlí a jí za dobrovolnickou práci, kterou tam vykonáváte. Ov&scaron;em ani tady nejsou podmínky růžové jak červánky. Komunita musí z něčeho žít, takže za salesiánské dobrovolníky platí měsíční příspěvek 100$ jejich nadace, zahraniční dobrovolníci jako já si to musí zaplatit sami. O těhlech božích podmínkách jsem se dozvěděla až na místě, takže jsem vypěnila. Před odjezdem jsem se snažila s nimi komunikovat, leč dost marně, a pak na mě vybalili toto. Pro mě to byl spí&scaron; problém z principu - jako vždycky - ale věřím, že leckterý dobrovolník by zaplakal a div ne nebalil kufry, protože třeba s takovými výdaji vůbec nepočítal. Ale na dalekou cestu člověk asi musí mít trochu něco nasyslenýho, protože se vždycky objeví podobné neočekávané výdaje. Kolik stojí letenka do Ekvádoru. Co se týče letenek, tak do Ekvádoru nesežene pod 10 000 Kč, ať si to kupujete jakkoliv předem. Teď s Covidem to je malinko složitěj&scaron;í, vět&scaron;ina letenek nejde pod 15 000 Kč a to se je&scaron;tě musíte modlit, že vám nezru&scaron;í let a vy si nebudete muset dokupovat alternativu, nebo si rovnou na začátku nepořídit flexibilní letenku. Flexi letenka na Kiwi.com stojí 4 000 Kč navíc a znamená to, že si můžete let dle libosti přebookovat. Riskla jsem to a na flexi variantu se vyka&scaron;lala. Zru&scaron;ili mi jeden z letů z Londýna do Prahy, kde jsem na&scaron;la jiný za asi 3 500 Kč, takže mi v tomto případě risk vy&scaron;el. Cestovní poji&scaron;tění do Jižní Ameriky se může prodražit. Proč poji&scaron;tění do hor stojí víc? A poji&scaron;tění? Před cestou jsem zjistila, že ve&scaron;kerá klasická poji&scaron;tění na cokoliv jsou jen do nadmořské vý&scaron;ky 3 000 m. Jako chápu, že pro Evropu je to už něco &scaron;íleného. Naprd ov&scaron;em je, když jedete někam, kde se normálně ve vý&scaron;ce nad 3 000 m bydlí. Já bydlela v Ekvádoru ve 3 800 m, takže jsem si musela připlatit za připoji&scaron;tění na nebezpečné sporty, které již zahrnují vý&scaron;ku do 5 000 m. Měla jsem &scaron;těstí, že ve VZP měli zrovna akci s 50% slevou na nejdraž&scaron;í variantu cestovního poji&scaron;tění, takže mě to ve finále vy&scaron;lo levněji než levněj&scaron;í varianta poji&scaron;tění. Jinak žádná sranda, normálně by si člověk na takovou cestu a takovou dobu hezky cvaknul tak 20 000 Kč jen za poji&scaron;tění. Anebo neumím hledat levněj&scaron;í cestičky jako jiní borci, kteří s cestovním báglem chodí i spát. Koho by zajímalo, kolik jsem toho nacestovala přímo po Ekvádoru, tak nic moc. První měsíc jsem jezdila po okolí vrámci své práce a výdaje jsem měla minimální, pak jsme zkejsli na pár měsíců v karanténě, takže jsem neutratila vůbec nic. Musím říct, že tohle období mi u&scaron;etřilo hodně, protože jinak člověk pořád platí trochu tady a trochu tam. Poslední měsíc se sice cestovat dalo, ale podmínky byly natolik složité, že mi to za to téměř nestálo. Kdyby tohle byl poznávací trip, konečný účet by vypadal rozhodně jinak. Ztráty a zisky v nehmotné cestovatelské rovině. Osobní změna předev&scaron;ím. A co mě stál ten zbytek? Noo, musela jsem doma nechat v&scaron;echno. Víc, než jsem si myslela. Ne&scaron;lo jen o krámy, i když před odjezdem to bylo pochopitelně předev&scaron;ím o nich. Dát výpověď z bytu, z práce, nastěhovat si život do krabic a uložit k rodičům, nechat na určité úrovni plavat ve&scaron;keré va&scaron;e vztahy, které máte. Důležité věci si naskládat do kufru a zamávat. Johoo, pí&scaron;e se to vcelku jednodu&scaron;e. Asi nejvíc stresující na tom je, že moc netu&scaron;íte, do čeho jdete. Jiná země, jiní lidé, jiná kultura a vy jste nic z toho dřív nezažili. Navíc to není dvoutýdenní dovolená. Jedete žít jiný život a vůbec ho neznáte. Na začátku připomínáte uzlíček potrhaných nervů s narvaným kufrem, masakrem v hlavě a vytře&scaron;těnýma očima. Rada na to není, prostě musíte pokračovat a nechat v&scaron;echno být. I sami sebe, svoje strachy a v&scaron;echny iluze, protože v tom novém světě nic z toho nebude fungovat. Ale tahle odvaha a síla se vyplatí - vyrostete. Ztratit v&scaron;echny ty nesmysly může být náročný. Na druhou stranu získáte tolik, že mě vůbec nenapadá, jak tu větu dokončit. Bilanci ve finanční rovině bych neře&scaron;ila. Taková cesta prostě něco stojí, nejeli jste vydělávat. Bilance v nehmotné rovině je ov&scaron;em o mnoho zajímavěj&scaron;í. Získáte tolik, že se budete divit, jak to, že to jde v&scaron;echno pobrat, kam se to jenom do toho va&scaron;eho systému vejde, když jste dřív doma občas tloukli hlavou o zeď ve chvíli vlastní zabedněnosti nad hrozně náročným, ale vlastně nepodstatným problémem. Každá cesta je jiná a každý na ní také zažívá něco jiného. U mě osobně &scaron;lo hlavně o ztrátu iluzí a nefunkčních představ, které jsem si o sobě za léta vybudovala. Tak nějak se tam vylouplo moje jádro ve své pravdivosti. Tenhle výlet za to stál. Kdyby vás pro představu zajímalo, jaké to je ztratit v novém světě vlastní vybudovanou identitu, v&scaron;e jsem hezky názorně popsala V TOMTO ČLÁNKU. Garantuji, že se u čtení nebudete nudit.