Téhle vyhlídce mezi našimi vesnicemi v ekvádorských horách se říká „Západ slunce“. Sjíždí se na ni místní z širokého okolí. Lapnout tam hezký večer není jen tak, v téhle nadmořské výšce kolem 4000 m se pořád válí mraky nebo je hnusně. Když se udělá jasno, těžko tady člověk může zažít něco více uvolňujícího…

Na této vyhlídce najdeme zbytky kasáren, které tu dříve sloužily jako nejvyšší rozhledna ve válce s Peru. Vyškrábat se sem nebyl kupodivu tak velký problém, jak jsem si myslela. Stanování uprostřed opuštěných budov jakbysmet. Když zajde slunce, chlad je tu pořádný.

Místní výhled je pro mě jako Češku s nejvyšší horou 1602 m.n.m. lehké fantasy. Jak kdybyste letěli letadlem, ale přitom se ty mraky válí přímo před vámi… A vy můžete nasávat prostor a klid, protože se cítíte pomalu jak v nebi. Zjistila jsem, že nechat mysl čas od času rozprostřít po dálkách je důležité. Uvědomíte si totiž, kolik toho už máte za sebou, a přestane vás trápit ten malý kamínek, který jste s takovou vervou dolovali z vaší cesty. A tak jsem si říkala, že se s vámi o pár těch prostorných výhledů podělím.

Výhled jako z letadla. Když se mraky válí přímo před vámi…

Tak co, lákaly by vás ekvádorské výšiny? Mimochodem jsem se teď vracela ze subtropů a to stoupání autem byla vážně sranda. Hlava nefunguje, ruce a nohy nejsou vaše a žaludek by nejradši vycestoval mimo tělo. Ať žije 3800 m.n.m.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *