Zastavil ses tu, poutníče? Na By my sense najdeš recenze převážně přírodní kosmetiky a nejrůznějších zkrášlovacích matlátek, dost často – vlastně nejvíc ze všeho – se vypisuji o zdraví a o tom, jak funguje, protože pro svou osobní spokojenost potřebuju rozumět signálům svého těla. Pamatuji si, kolikrát mi tělo ve snu naštvaně praštilo se sluchátkem, když jsem nechtěla poslouchat… To vše doplňuju povídáním o mém dobrovolnictví v Ekvádoru, jelikož žiju mezi indiány, dále pěknými vlastními fotografiemi přírody či příjemným vzhledem celého webu. Focení a grafika mě baví. Zajímá tě, kdo jsem? Provedu tě mojí cestou…

Jsem vizuálně založený člověk. Baví mě hezké věci na pohled a taky se mi to líp pamatuje. Kdo se byl schopný na vejšce nadrtit skripta, toho jsem obdivovala. Já něco takového dokázala zřídkakdy. Jednolitý text jakéhosi učiva byl pro mě mor. Cokoliv, co mělo obrázky, grafy nebo alespoň zajímavě tvořenou strukturu textu, bylo pro mě snazší. Vytvářela jsem si v hlavě ze znalostí příběh, který dával smysl a který měl své souvislosti. Pamatuju si obličeje. Jména nebo texty písniček po mně nechtějte. Dlouho jsem nevěděla, že je to prostě určitý typ paměti. A že je fajn, když víte, jak fungujete.

Mám za sebou studium ekonomie. Jednu dobu ve svém životě jsem to brala jako svou největší chybu. Dnes si to nemyslím. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že ekonomické myšlení není vada na morálce, ale něco, co mi je vlastní. Tahle škola mi také dala jednu podstatnou věc – myšlenku na vlastní podnikání. Přesně si pamatuju, že to mám odtud. Ono se s časem ukáže, že jste byli na správném místě. Ze svého současného pohledu bych na své cestě nezměnila jediný kamínek. Ale ani mně se nevyhlo těžké rozhodování o tom, co budu ve svém životě dělat.


Nejlíp jsem se cítila a nejlíp jsem vypadala na carnivore diet.
Howgh

Když jsem na podzim 2016 seděla večer doma ve svém bytě a přemýšlela, kterou z pracovních nabídek přijmu, vzduch kolem měl zatajený dech. Ten první krok je totiž vždycky na nás – rozhodnout se, co chceme. Život nám může těžko přihrát něco kloudného, když nejednáme v souladu se sebou. A tak jsem udělala pěknou šílenost. Vybrala jsem si svá přání s tím, že alespoň jednou v životě je musím zkusit zrealizovat, abych zjistila, jestli to, co si pořád představuju, je správné, nebo úplná blbost, a já se mohla konečně pohnout z místa. Když po studiu ekonomie jdete dělat prodavačku do obchodu s přírodní kosmetikou, leckdo si zaťukal na čelo. Já taky. Vsadila jsem všechno s plným vědomím, že je možné, že dělám životní chybu a že si ten život pěkně poseru.


13 let jsem závodně hrála softball.
To je ten americký sport, kde se řeže pálkou do míče, upaluje po metách
a válí po antuce

Neposrala. Od té doby se věci odvíjí v souladu se mnou a s mými nastaveními, což je další sranda. Sama sobě jsem svým limitem, některé věci jdou těžko urychlit. A tak si tak postupně zjišťuji, co jsem si o sobě myslela blbě a co je naopak fajn. Krok po kroku si naplňuji, po čem jsem toužila, a mezitím také objevuji možnosti, jak uplatnit některé své talenty a specifická nastavení, o kterých jsem buď nevěděla, nebo je neměla ráda, protože mi předtím nedávaly smysl.

Třeba už vím, že nejsem honící pes na čísla ani papírový člověk. Že jsem někdo, kdo dokáže chytit okamžik a alespoň nějak používat emoce, což mi pomáhá ve focení. Že mám velice dobré estetické vnímání, které se mi hodí v grafických činnostech. A že svoje praktické znalosti o zdraví můžu v branži kosmetiky dobře uplatnit.


Nudíte se? Kupte si medvídka mývala! Miluju ten film

Říká se, že reakce na krizový okamžik je záležitostí pudu sebezáchovy. Že je to reflex, reakce nastavená v naší individuální DNA. Někdo při šokovém okamžiku ztuhne, někdo uteče a někdo se rozeběhne proti nebezpečí jako beran. Jsem ten poslední typ. Je to dobře? Nevím, každopádně je to jedno. Jakmile mi něco vadí a cítím ve svém životě nějakou zeď, nedám si pokoj, dokud nestojím na suti.


Jsem ročník 1989

Baví mě kosmetika, oblečení, věci z kůže, irská hudba, feng shui, solné lampy a jiné krásné šutry u mě doma. Dostává mě rytmus bubnů a hlavně japonský bubenický spolek Yamato. Mám ráda tvorbu impresionistů, maso a teplý mlíko s medem. Miluju zvuk deště nebo tradiční čínskou medicínu. Podle toho, co píšu, by se mohlo zdát, že mi vyhovuje kreativní prostředí a že neholduju řádu. Hele, ne. V bordelu a chaosu se mi blbě přemýšlí, takže když mi někdo neohlášeně naruší moje plány, nejsem ten nejpříjemnější člověk na světě. A když je poblíž úplněk, přiznám se, že to se mnou není vždycky jednoduché. Z domova jsem si odnesla strašně moc praktických věcí o zdraví, fotografování a naštěstí alespoň lehké naředění vlastního odporu k technologiím. Ze svého dětství na venkově zase silný vztah ke kratochvílím na louce, na poli, v sadě a všude, kde je vánek a prostor.

Jsem copywriter a fotograf. Pro svou tvorbu nepoužívám pouze oči, hmat, chuť, sluch a čich, ale ještě jeden další, velice důležitý smysl. Své pocity, vedení a snad i své srdce. Ono to totiž není jen tak. Ale o tom někdy příště. Svá nejnovější fotografická zachycení přírody si odkládám pro potěchu všech na svůj instagram @bymysense, tak se nezapomeňte podívat. Pokud vás bude něco zajímat, ozvěte se mi do komentáře. A i když za sebou nezanecháte žádnou viditelnou stopu, doufám, že hezký pocit z návštěvy mých stránek vám vždycky zůstane.

S pracovními záležitostmi se mi prosím ozývejte na barbora.psani@gmail.com

2 thoughts on “Kdopak to všechno píše? Něco vám o sobě povím…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *