Hrála jsem si s vizitkama. Né že bych nějakou potřebovala, ale hrozně mě tohle přemejšlení baví. Miluju dobré grafické programy! Je tam tolik krásných věcí, mohla bych se v tom hrabat donekonečna. Je zajímavý, co si člověk o sobě myslí, že mu bude sedět, a pak je to nakonec jinak. Ani nevím, kdy se to ve mně uvolnilo, že následuju, co se mi v reálném přítomném okamžiku nejvíc líbí, a jsem schopná prvotní představu hlavy nechat plavat. Tohle mi totiž hrozně nešlo. Pořád jsem se s velkými očekáváními soustředila na to budoucí echt a ono to samozřejmě nefungovalo. Většinou jsem se ani nikam nedostala, zůstala jsem viset se svou frustrací na začátku. Myslím si, že je to prostě praxí. Fotkami, psaním a amatérskou grafikou se bavím už dva roky. Už, chacha… Co myslíte, jakou vizitku bych si pro sebe vybrala? A vy? Která se vám líbí nejvíc?

Když vybírám vizuál, jakmile uvidím tu pravou šablonu, hned to vím. Prostě mě to ťukne. Ze začátku jsem měla tendenci si myslet, že to nakonec nebude ono a kdesi cosi, protože představy finálního produktu byly jiné, ale vždycky se nakonec ukázalo, že to, co jsem vybrala, bylo úplně nejlepší. Když jsem hlavou přemýšlela, jakou vizitku bych si pro sebe vybrala, spíše jsem viděla něco jemného, zastřeného s květinovými vzory. No, ale ne. Hrozně mě baví kombinace černé, bílé, výraznějšího písma a barevných akcentů, které do obrazu vnesou překvapení a život. By mě zajímalo, co by na to řekl psycholog. Třeba moje ještě nedávná obsese makrem je mi už jasná.

Vizitka psavce a fotografa? Jako papír a duha. Si myslím

Tohle je první „návrh“, který jsem si udělala, a musím říct, že se mi asi líbí nejvíc. Psaní je o černé a bílé, ale symbolicky pochopitelně nejenom, to by to nikdo nečetl. Aby text čtenáře bavil, musí v tom být spousta dalších věcí, které prostě chytnou. Jakkoliv. Že jo. Nápad s duhovým proudem a černobílou mi přijde skvělý. Duha evokuje emoce a život v textu, který vlastně vnímáme úplně jinak než přes tyhle dvě barvy. Článek v nás vyvolává určitou fantazii, spojuje nás s emocemi a jakýmsi příběhem uvnitř nás, jehož jsme spolutvůrci. Zároveň ty barvy rozbíjí představy o černobílém světě, jehož ohraničení se mi ale líbí. Přijde mi důležité. Věděli jste, že černá a bílá jsou jen dva extrémy stejného barevného spektra, ale že podstatu mají totožnou? Obsahují všechno a nic zároveň. Jenom tam, kde je nic a všechno, můžete zažít opravdový klid. Víte, co mi přijde zajímavý? Já všechny souvislosti toho, co vytvořím, pochopím až ex post. A vždycky mi to přijde geniální bez šance něco takového postihnout předem. Kreativní proces má očividně určitou autonomii.

Psací stroj? Starý design? Kdo ví, proč to pořád funguje

Ještě pořád je tenhle vizuál populární. Možná proto, že nám to evokuje poctivou tradiční práci, která se dělala rukama. Kdy naposled jste vzali do ruky psací pero a napsali něco pořádnýho kromě vzkazu na papírku na lednici? Připomnělo mi to, když jsem začala pracovat v obchodě, a musela jsem se denně na zákazníky smát. Vůbec mi to ze začátku nešlo. A víte proč? Ani ne tak kvůli tomu, že by se mi nechtělo, ale já měla normálně ztuhlý svaly na ksichtu! Došlo mi, jak málo se asi směju. Jednou bych si mohla vyzkoušet napsat dopis a rovnou si k tomu připravit masážní uvolňující gel…

Černobílý malíř a barevný zachycovatel příběhů. Copywriter a fotograf. Nebo je to naopak?

Sice se ty čmouhy hodí spíše pro malíře nebo někoho, kdo fakt tvoří rukama a ne pouze prostřednictví digitalních technologií – vivat – ale spojení černobílé (text a papír) a barevného spektra (život a cit) se mi děsně líbí, na což jsem přišla dneska, když jsem se s těma vizitkama matlala. Barevná kombinace, která mi tady v Ekvádoru pořád skáče před oči, je výrazná zářivá fialová a světle modrá. Kde se tyhle fantazie berou… Které barvy teď nejvíce lákají vás? A přemýšleli jste, co to znamená?

2 thoughts on “Je libo vizitku?

  1. Ahoj Baruško, pročítám si Tvoje stránky něco málo přes měsíc, hezky se čtou a mám pocit, že jsi spokojená. Fotky jsou krásný. Měj se hezky a veselé velikonoce. t. Šárka z Vrutice

    1. Aho teto! Děkuju za zprávu, moc mě potěšila, doufám, že se máte dobře. My jsme tady v horách naštěstí dost v bezpečí a klidu, i když některý věci člověku logicky začnou lést na nervy, když je to pořád stejný 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *