(1. díl) V září 2019 jsem přijela do Ekvádoru na tři týdny na dovolenou. Jela jsem za kamarádkou, která tam tehdy dobrovolničila. Bydlela v komunitě se Salesiány a chodila do místní školy učit děti angličtinu. Jela jsem ji navštívit a okouknout, jaké to tam je. Do Jižní Ameriky jsem se stejně chtěla vždycky podívat a navíc ona byla v zemi indiánů. Větší lákadlo mi nachystat nemohli. Trochu jsem s letenkou okouněla, navíc tak daleko, ale nakonec jsem klikla na „zaplatit“ a nachystala si tak úplně jinou budoucnost.

Když vás na dovolené něco chytne za srdce, tak… se rozhodnete!

Když jsme byli navštívit vesnici Salinas de Guaranda, která byla kousek od kamarádčina působiště, pokukovala jsem po tamní komunitní kuchyni a přemýšlela, jak bych se tam mohla vetřít. Jakmile jsem se tam poprvé setkala s místním padrem, věděla jsem okamžitě, že se na tohle místo chci vrátit žít. Dál jsem o tom nepřemýšlela.

Nepřemýšlela jsem, jestli jsem si vybrala správnou destinaci, stejně jako jsem nepřemýšlela, jestli je to dobrý nápad. Nikdy předtím jsem dobrovolnici nedělala, díky mé kamarádce jsem však měla mentální půdu připravenou. Přece jenom jsem ale měla motýly v žaludku. Musela jsem během pár dní vymyslet, jak to udělám, aby mě chtěli a já mohla přijet.

Měla jsem během dovolené jen pár dní na to si to tam nějak zkusit zařídit, a pravděpodobně jen jednu šanci na zeptání, jestli bych mohla přijet jako dobrovolnice

Věděla jsem totiž, že potřebuji něco, o co by mohli mít zájem. Většina dobrovolníků tam jezdila přes salesiánské nebo jiné organizace, kde bylo většinou potřeba absolvovat přípravné kurzy a celé to chvíli trvalo. Já jsem chtěla během krátké doby odjet na konkrétní místo na druhé půlce světa mimo jakoukoliv organizaci a náboženství, a tak jsem musela vymyslet, jak se prodám.

„Jak ty ženské tady řeší menstruaci?“ napadlo mě logicky.

Dřív jsem dělala produktovou školitelku v obchodě s přírodní kosmetikou, takže ženy a jejich problémy na různých úrovních jsem řešila velmi často. Věděla jsem toho mraky o zdraví a v Ekvádoru je spousta domorodých žen se spoustou dětí v podmínkách, které podněcují otázky ohledně hygieny, menstruace a podobných témat. A tehdy mě napadlo, že by možná místní nějaké to ženské povídáníčko mohly ocenit.

Zmínila jsem se jednomu spolupracovníkovi padreho, že bych chtěla přijet. Sám od sebe, aniž by věděl jakékoliv podrobnosti, se mě zeptal, jestli bych nechtěla pracovat s ženami. Že je to potřeba. Čuměla jsem jako puk, že pro mě šílený nápad vyslovil sám jako něco realizovatelného a cítila úlevu, že díky tomuhle mám celou záležitost jednodušší.

Nabídka, na kterou si se mnou padre plácnul

Když jsme tam byli na jedné z posledních návštěv a všichni společně obědvali, trochu jsem okouněla, nakonec jsem ale na padreho onu palčivou otázku ohledně práce se ženami vyplivla. On byl totiž ten, který mi mohl můj pobyt schválit. Už když jsem to říkala, připadala jsem si částečně jako mimozemšťan. Na co se to ptám? A co to vlastně dělám? Jsem na dovolené na druhé půlce světa v zapadlé horské vesnici a chci se zeptat kněze!, jestli tam můžu pracovat a bydlet…

I když jsem věděla, že tohle chci, byl ten nápad vlastně hrozně k smíchu. Padre však okamžitě s úsměvem prohlásil „Aprobado!“ a já měla radost. A tak jsem si zařídila, že jsem po návratu z dovolené během následujících tří měsíců dala výpověď z bytu, dokončila práci a nechala všechno v krabicích. Odjela jsem žít úplně něco jinýho na místo, které by mě nikdy nenapadlo navštívit, kdybych se nehecla na tu dovolenou, a kde bych nemohla prožít tak skvěle nachystaných 7 měsíců nebýt toho, že jsem si to mimo veškeré standardy dohodla per huba rovnou na místě.


PS. To okno s kytkama byl můj pokoj v Ekvádoru. Naprosto netradičně vymalován sytou tyrkysovou s trochu jedovatými zelenými závěsy. Bylo mi tam velmi příjemně.

4 thoughts on “Jak jsem se dostala do Jižní Ameriky? Navštívila jsem kněze…

  1. jedno okno, ale ten super výhled bez silnice a kopretiny……a ticho určitě, nebo zpěv indiánů….muselo to být úžasný 🥀 . Moc hezky se ty Tvoje články čtou v neděli ráno u snídaně. Šárka z Vru.

  2. Odchod z obchodu s přírodní kosmetikou jako by podněcoval k velkým krokům… ač ten svůj „ukazatel“ stále vyhlížím, věřím že i mě brzy trkne, že je všechno jak má být. Škoda že jsme se nepoznaly.
    Tvé zápisky se moc příjemně čtou, ba téměř absorbují 🙏

    1. Ahoj, děkuji za milý komentář! Mně se nejvíc osvědčilo, když se v životě necítím spokojeně, tak nepřestávat hledat řešení. Někdy je to na dlouho, ale člověk časem k něčemu kloudnýmu doleze. Všechno má vždycky víc rovin. Pravdou je, že je potřeba se o tu změnu zasadit. Za mě je nejlepší věnovat se tomu, co mě teď aktuálně nejvíc láká. I když to třeba není to pravý ořechový, je to celkem bezpečný ukazatel do budoucna. A co jsem v Ekvádoru zjistila, tak krásný a naplněný život se dá prožít i s normální prací, někdy tomu přikládáme až moc velkou důležitost. Ale jak říkám, má to více rovin, co je v Evropě, není v Ekvádoru a naopak. Třeba se ještě někdy u přírodní kosmetiky objevím. Hezký den!

Napsat komentář: Eva Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *