Nikde jsem se s tím vlastně nešířila. Jak jsem se 4 měsíce po návratu z tak krásné divočiny cítila zpátky ve svém životě v Praze? Básnička je dle mého nejlepší způsob, jak se s pocity vypořádat. Je to rychlý a efektivní. Říká se, že tyhle návraty jsou těžší než cokoliv, co zažijete tam. Já jsem to nevěděla a dostala jsem pěkně po palici. Myslela jsem si, že prostě budu v Praze jenom pokračovat a všechno bude v cajku… No, tak ne. V jednu chvíli mi došlo, že půdu pod nohama teď prostě nenajdu. A že nejlepší bude pustit se a jít s tou bouří, která mě momentálně obklopuje. Fotka k tomuhle článku je pro mě speciální. Je totiž poslední, kterou jsem v Ekvádoru vyfotila a moc se mi líbí. Dýchá z ní takový klid. Tam jste totiž všude nad věcí a celý svět je pod vámi…

Tornádo

Ve středu oka
dýchám
konečně

čtyři měsíce
v prachu
a plíce
do krve

dýchám
a vidím oblohu
to nebyl konec
prve

nehty zaryté
do země
bez zeleně

ve středu
cesta existuje
jít s bouří
jedině

vše ostatní

pohltil chaos

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *