Série povídání o ženském dospívání a menstruaci pro každou z nás, která (nejen) poprvé prochází velkými osobními změnami adolescence. Chtěla bych, aby každá věděla, že z ní jednou vyroste krásná a silná žena a že všechno bude v pořádku. Že to, co se jí děje teď na prahu jejího dětství a co je pro ni tak těžké, je součástí přirozeného vývoje, který ji dostane do světa dospělých, kde bude moct být aktivní účastnicí života, což je velká paráda, i když jí to teď tak nemusí připadat. Spousta toho, co nás drtí, není totiž projevem slabosti, ale naopak růstu.

Ahoj,

vím, že si to teď vůbec nemyslíš a že si to možná nemyslí ani tvoje okolí, ale jako první bych ti chtěla říct, že jsi krásná a silná. A že jednou budeš v životě šťastná, pokud se tak teď necítíš. Vím, že vyrosteš tak, jak si to ty budeš přát, a že všechny překážky nakonec zvládneš. Vím to, protože jsem prošla tím samým, čím si teď procházíš ty. Chtěla bych ti věnovat tento osobní dopis o tom, co se ženám v dospívání děje a proč, abys mohla mít jasnou hlavu, a hlavně se tolik nebála.

Stát se dospělou ženou není vůbec jen tak. Zahrnuje to spoustu náročných změn a hlavně vědomí určité samostatnosti, která nás v budoucnu čeká a která nás teď děsí. Stát se ženou totiž neznamená jen fyzický vývoj, i když ani ten není nijak jednoduchý. Přijmout tvar a velikost rostoucích prsou, zaoblující se boky, zvýšenou míru tělesného tuku, akné, rovnátka a další změny je náročné samo o sobě, natož když se v tu stejnou chvíli potápíme v pocitech beznaděje, velkého strachu, úzkosti, vzteku a bezradnosti z toho, že nevíme, co se sebou. Stát se ženou totiž znamená také vývoj emocionální, mentální i spirituální. Jedno je důležité – to, že teď cítíš spoustu emocí, které nezvládáš a se kterými neumíš pracovat, je v pořádku. Je to totiž přirozený průvodce vývoje člověka. Je to projev tvého růstu. Je to něco normálního. Je to něco, co zažívají všichni a za co se nemusíš stydět, ani se toho bát. Jednoho dne se totiž naučíš s těmito pocity pracovat a hlavně se všechno ústálí a dostane do větší pohody.

Možná se děsíš toho okamžiku, kdy dostaneš první menstruaci. Stydíš se, nevíš, co si o tom máš myslet, a navíc ti třeba nikdo ani nic nevysvětlil. Pravda je, že je to jen část celého tvého vývoje. Spousta důležitých změn začíná ještě před první menstruací. A o tom bych ti chtěla dneska vyprávět. O první fázi adolescence – o počátku ženského dospívání.

Ženské dospívání je jako cesta z nitra ostrova na pobřeží a dál
po moři. Menstruací to nezačíná

Svůj život jako dítě si můžeš představit jako velký, krásný a bezpečný ostrov. Je to ostrov tvých rodičů. Žiješ s nimi ve vnitrozemí mezi stromy obklopená květinami, sourozenci, kamarády, zvířaty a vším, co tě každý den zajímá a baví. Díváš se, jakým způsobem tvoji rodiče žijou, co říkají, jak přemýšlí, jaké mají vztahy. Je to svět, který znáš, do kterého patříš a který je v pohodě. Jednoho dne ale začneš mít silné tušení, že se něco změní. Že do tvého života přijde něco velkého a nového. Je to vzrušující pocit, který ale neumíš pojmenovat a kterého se zároveň strašně bojíš. Víš totiž, že pak už bude všechno jinak…

A jednoho dne to skutečně zaslechneš. Nejdříve to přichází z velké dálky, že netušíš, o co jde. Ale ruší tě to a láká zároveň. Ten pocit časem zesílí a ty to konečně poznáš. Šumění moře! Vlny, voda a velká touha. Touha po objevování světa, který je na hranicích tvého dětství, tvého lesa. Je to svět, který patří dospělým, protože každý den chodí na pobřeží, ale tys tam nikdy nebyla. Najednou to chceš všechno zažít na vlastní kůži. Chceš se taky podívat k moři a zkusit, co dospělí. Už nechceš jen poslouchat pohádky a příběhy ostatních, chceš mít svoje vlastní. Ještě nějakou dobu se budeš pravděpodobně odhodlávat, než tam půjdeš. Můžeš mít velký strach z tak veliké změny, můžeš se bát jít na pobřeží sama, protože o tom ta cesta je, a ty to víš. Je to cesta samostatnosti, na které objevuješ sama sebe. Že nevíš, kudy jít, co dělat a jak to zvládnout? To vůbec nevadí. Na začátku to totiž neví nikdo. Ale víš, co je důležité? Pokračovat. Krůček po krůčku se budeš učit, poznávat a chápat svět i sebe. Nemusíš se bát chyb ani překážek – že se ztratíš, nebo potkáš něco ošklivého nebo neznámého. Jo to v pořádku, protože z každé zkušenosti se naučíš něco důležitého, co se ti později bude hodit a co ti pomůže dostat se dál. Je to přirozený proces učení, žádný chytrák z nebe nespadl, a proto se nestyď, že je to všechno pro tebe tak nové a ty máš dojem, že to nedáš. Buď na sebe pyšná za to, že vůbec těmito pocity procházíš, že je prožíváš a že máš odhodlání to jednou zvládnout. Je to projev tvé síly a růstu, i když se v tu chvíli můžeš cítit slabá.

Ta voda tě nevolá pravidelně. Jednou ji cítíš tak silně, že by ses tam rovnou rozeběhla. Ničeho se nebojíš, máš spoustu energie i nadšení natolik, že se ti třeba večer ani nechce spát. Strašně moc toužíš všechno poznat a zkusit si nové věci. Většinou v tomto období je pro tebe těžší dodržovat nějaký řád. Do úkolů se nutíš, doma se ti nic nechce, ale chtěla bys utéct a něco dobrodružného zažít. Po nějaké době šumění vody ustane a ty ji přestaneš tak silně vnímat. I tvoje touha objevovat svět najednou zmizí a s tím se změní i tvé pocity. Najednou jseš unavená a třeba se ti i chce často plakat, i když vlastně nevíš proč. Jen se cítíš ztracená a bezradná, protože je toho na tebe moc a ty si nevíš rady. Běžíš zpátky do vnitrozemí k rodičům, kde se honem schováš.

Tyhle nálady se teď pořád mění, viď. Jednou jsi nadšená a chceš objevovat svět, a jindy se ustrašeně krčíš pod peřinou a pláčeš. Nálady se střídají v různých intervalech, aniž bys to mohla ty jakkoliv ovlivnit. Víš, proč tomu tak je?

Proč je dívka náladová? Hormony jí pomáhají poznat vnější svět
i samu sebe

Je to začínající práce tvé hormonální soustavy. Tvoje tělo se přirozeně začíná přizpůsobovat volání moře, volání dospělého světa. Začíná se přizpůsobovat přílivu a odlivu. Děje se to proto, abys mohla být dospělou ženou a učit se další nové věci, které bys jako dítě nemohla.

Ve chvíli, kdy je příliv, je i hladina tvých hormonů v těle poměrně vysoká. V tu chvíli máš spoustu energie i odvahy a jenom bys ve dve v noci tančila a dělala vylomeniny. Tvoje hormony tu jsou pro tebe, aby ti pomohly poznat svět i samu sebe. Období přílivu je velice vhodné období na nová dobrodružství, na setkání s kamarádkama, je to období výletů a aktivity. Můžeš se lehce dostat po cestičce dál blíž k moři. Rodiče v tomto období nepotřebuješ, cítíš se na nich nezávislá a děláš si, co chceš. Naopak ve chvíli, kdy nastane odliv, hladina tvých hormonů ustoupí, a ty se zas vrátíš po cestičce zpátky do vnitrozemí. Potřebuješ v tu chvíli od rodičů jejich objetí, podporu, bezpečí a lásku, které tam jako dítě máš. Je to přirozené. Víš, že tě čekají změny, a tak si potřebuješ odpočinout, než nabereš sílu na další výpravu. Odliv je pro tebe časem klidu a přemýšlení. Je to pauza v objevování světa. Je to čas, kdybys měla využít toho ticha, aby sis v klidu popřemýšlela o tom, co jsi na cestičce zažila a viděla, co se ti líbilo, nebo nelíbilo. Je žádoucí si v tuto dobu promyslet, na co se těšíš příště a co bys chtěla udělat nebo zažít.

Příliv a odliv v tvém životě nepřichází pravidleně. Někdy se mění šílenou rychlostí a někdy se tvůj smutek či radost v tvém životě zabydlí na dlouhou dobu. Je to normální. Každá žena, které začíná pracovat hormonální soustava, to má takhle. Nemusíš se toho nijak bát ani mít o sebe starost. Jak budeš růst, i činnost tvých hormonů se ustálí v určité pravidelnosti, takže budeš vědět, kdy ti nastane příliv a kdy odliv. V dospělosti se fáze přílivu a odlivu vystřídá za cca 28 až 35 dní. Důležité je, že každá žena to má jinak a hormony se jí ustálí v jinou dobu. Proto se netrap tím, pokud tvoje kamarádky už budou zažívat něco jiného. Ty máš prostě jiné tempo.

Pamatuj si, že takovéhle bouře nebudeš zažívat pořád. Čím budeš dospělejší, tím bude tvůj příliv a odliv harmoničtější. Jelikož jsi teď ale na začátku své cesty, je to velmi intenzivní období.

Jednoho dne se budeš cítit natolik silná, že se po té cestičce vydáš až na pobřeží. A budeš uchvácená vším novým, co tam uvidíš. Ještě jednou ti to zopakuju – příliv je tu od toho, abys objevovala vnější svět a zažívala něco nového. Odliv je naopak časem jen pro tebe, kdy by ses měla soustředit na svoje nitro a sama na sebe. O tom, co zažiješ na pobřeží, ti povím v druhém dopise. Mezitím si užívej svůj začínající příliv a odliv a nauč se s ním pracovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *