Jaká je v Ekvádoru v horách doprava? Autobusy sice jezdí, ale pouze do vzdálených měst. Vesnic je tu málo, zřídkakdy jsou domy více koncentrované na jedno místo, spíš jsou tak po různu rozházené po kopcích, jak se to zrovna hodilo. Jelikož se tady lidi živí převážně tím, co vypěstujou a vyrobí, je pro ně těžké někam dojít, protože to mají daleko, a je by to zdržovalo.

Ekvádorci si poradili. Soukromá doprava pro všechny

Co tu ale funguje, jsou auta. Vlastníci jsou soukromníci, jezdí mezi vesnicemi a po cestě nabírají pěší, co to jde. Vlastně mě překvapilo, že tady skoro nevidím žádná kola. Jedna cesta tady u nás stojí dolar, tahle doprava tu není drahá, a doprava je v Ekvádoru obecně levná. Vždycky se čeká, až se auto naplní, a pak se jede. Vzadu vždycky sedí minimálně čtyři, na spolujezdci většinou dva, je tam širší sedadlo (když se zadaří). Jízda na videu je zrovna dost pohodová. Na cestě nazpátek jsme vzadu na korbě vezli velký pytel bylinek, prase a další asi tři lidi. Vím, že jinde po světě je to ještě napínavější. Jinak auta ani autobusy se tady se zatáčkama moc nemažou. Prostě jedou. Človek tady nesmí moc přemýšlet nad bezpečnýma dopravníma pravidlama…

Co jsem tu viděla, tak začala jezdit velká nákladní auta, co mají na korbě sedačky a plachtu, takový zmenšený otevřený autobus. Tak ten jezdí nacpaný pořád.

Jo, citlivej nos si tady taky užije. Ty lidi nejsou vyloženě cítit, jen jsou jednoduše začouzený, protože tu vaří převážně na ohni, anebo jsou cítit od zvířat.

Pěšky a na zádech

Když zrovna nejede žádné auto, chodí Ekvádorci po svých. Vždycky táhnou nějaké pytle, popřípadě děti, na zádech. Ženy tady mají děti v šátcích úplně běžně, co taky jiného, kočárek nepatří k normální výbavě. Nemají ani žádné speciální šátky, je to pořád ta samá šála z alpaky (vlna z lamy), co nosí, aby jim nebyla zima. A úvaz? Nic extra. Děti se v tom celkem dobře můžou pohybovat, a ještě jsem neviděla, že by s tím byl nějaký problém. Prostě zavážou a jdou.

Běžný výjev ve vesnici. Ženy s kloboučkem, šátkem, sukní, holinkama a rancem na zádech.

Oslíci. Všechno unesou

Skoro každý příbytek tady má oslíka. Používají ho na přepravu velkých a těžkých bandasek mléka, které je tady velkým zdrojem příjmů, nebo na něm převáží všelijaké krámy. Asi jsem nikdy neslyšela osla hýkat, protože mě to fakt překvapilo a dobře jsem se zasmála. Važně je to íhá, ale s jakýmsi astmatickým záchvatem. Oslík vždycky klidně stojí, maximálně na vás kouká, jestli z vás něco nevypadne, ale jinak si žije to svý.

Koně. Ještě se na ně nezapomnělo

Mají tady koně, byť jich není tolik, nebo žiju na blbým místě, ale ještě pořád se dá docela často u příbytku najít přivázaný kůň. Používají ho především k různým pracím spojeným s polem. Vždycky na něm vidím nějakého chlapa/kluka, který očividně na pole jede, nebo se z něj zrovna vrací.

Ještě pořád se tady používají k práci i koně. Nevzpomínám si ale, že bych někdy viděla nějakého se sedlem.

Motorky? Okupuje je mládež. Kolo tu nehledejte

Na motorkách tu jezdí místní „chuligáni“ na výlety a tak různě blbnou. Jestli je to pro ně důležitý dopravní prostředek i jinak, to nevím, zatím mi to tak nepřišlo. Je zvláštní, že tu nevidím skoro žádná kola, protože by se sem hodila přesně na ty vzdálenosti a pro účely, jaké potřebujou. Možná, že je to na ně jednoduše až moc drahý, když je to vlastně jen krám, a ne zvíře. Každopádně tu nejsou zhejčkaný a dost se denně domorodci nachodí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *