Měla jsem fajn sen. Vymýšlela jsem totiž (v reálném životě), jakým způsobem pojmu tu svou práci v Ekvádoru. Měla jsem určitou představu a měla jsem pocit, že se jí musím držet. Trochu jsem se ale obávala, jak to zvládnu. Představa byla totiž dost pečlivá, pracovitá i náročná. Jenže ekvádorský děti žijou v trochu dost jiném prostředí a je jasné, že potřebují nasát trochu něco jiného než třeba holky tady. Moje téma je totiž ženské. Menstruace, těhotenství a všechno okolo toho formou debat s dětmi.

Jsem zvyklá lidem vykládat a vysvětlovat souvislosti mezi tělem a člověkem, takže jsem svoji práci v Ekvádoru pojala tak, jako bych měla školit v Čechách. Hodně souvislostí mezi tělem a duší, hodně informací obecně a hodně povídání a vysvětlování. Tak jsem se to tady naučila, protože tak to bylo potřeba. Naštěstí mi právě díky snu došlo, že nyní to nemá smysl šponovat do takové komplexnosti a náročnosti, a zaměřit se na věc spíše prakticky a především zábavně.

Co se mi zdálo? Zdálo se mi, že jsem pracovala v řeznictví. Byla tam se mnou ještě jedna prodavačka, která mi říkala, co mám zrovna dělat. Bylo mi jasné, že teď prodávám, tak se holt ty věci musí udělat a vrámci této konkrétní práce je to v pořádku. Vnitřně jsem s tím ale nesouhlasila, přišlo mi to prostě málo důležitý. Chtěla jsem dělat něco víc, než jen rovnat nějaké blbosti v ochodě s masem. Vydala jsem se po silnici někam do města a jela myslím chvíli i na jakémsi voze. Pak jsem v jednu chvíli začala stoupat a letěla vzduchem. Blížila jsem se k nějakým vysokým horám. Byly strmé, šedivé, divoké. Tyčily se vysoko nad městem a já byla ve vzduchu přímo vedle nich. Pode mnou byl obrovský prostor. Nebe bylo zabarvené do ocelové šedi. Možná, když si představíte hory z druhého dílu Pána prstenů, tak to bylo něco tpodobného, jen ještě výš a strmější. Výjev ale nebyl vůbec hrůzostrašný. Cítila jsem se dobře. Jen se mi trochu motala hlava z toho, když jsem si uvědomila a viděla, v jaké obrovské výšce jsem. Zahlédla jsem před sebou nějaký tenký stožár, na kterém plápolaly dvě zelené stužky. Jak jsem tak nějak bázlivě balancovala, levou rukou jsem se jich chytla a díky tomu jsem se přiblížila a našla stabilitu. Sen končil tak, že jsem se na ty hory přede mnou zadívala. Bylo zrovna za nimi krásné oranžové zapadající slunce. Celý obraz byl moc krásný a já si říkala, že z toho by byla pěkná fotka. Najednou se ten výjev začal ke mně přibližovat a já držela v ruce papír. Ty moje krásný hory byly jen namalovaný! A vodovkama! Začalo pršet a mně se můj obraz rozpustil v ruce…

Jaká je interpretace tohoto snu? Řeznictví symbolizuje to, co je v Ekvádoru potřeba. Jsou to věci, které každý den pokryjí základní denní potřeby. Jsou to věci praktické a pragmatické s okamžitým účinkem. Nic abstraktního. Mě se sice může zdát, že je to až moc obyčejná forma pomoci, ale jim to, vzhledem k životním podmínkám, pomůže nejvíc. Ve snu jsem si však šla za svou představou. Vzlétnutí do vzduchu je symbolické vyjádření toho, že jsem byla v mentální rovině, která nemá se zemí a realitou kontakt. Hory, myslím, symbolizují ideály. Já se na ty své dívala pěkně z výšky, ze které mi nebylo úplně nejlíp. Šedivé mraky můžou zase vyjadřovat určité chmury, které by se mi do mysli v takovém případě práce vkrádaly. Zelené stužky symbolizovaly vodítko, díky kterému jsem našla jakousi stabilitu. Zelená je barva srdce a levá ruka také. Myslela jsem si tedy, že když budu realizovat vysoké ideály, ale s čistým srdcem, že mě to dovede, kam bude potřeba. Konec snu ale ukázal, kam by mě to dovedlo. To, co bych tam odpracovala, by vypadalo krásně (viz oranžový západ slunce), realita ale ukázala, k čemu by to bylo skutečně. Byla by to jen hezká představa (viz obrázek), která by se ve všedním životě rozpustila.

Byla jsem za sen vděčná, protože hned ráno mě napadlo, jak ta témata ekvádorským dětem podat prakticky a zábavně – budem si vybarvovat obrázky, luštit hádanky a prostě si s tématem hrát. Jestli to bude fungovat? No, to já nevím 🙂 Minimálně ale vím, že s tímhle tam můžu v klidu odjet, protože to z nějaké části určitě fungovat bude.

Možná vám vrtá hlavou poslední otázka. Jak jsem poznala, že ten sen hovoří zrovna o tomhle ekvádorsko pracovním problému? No, chce to praxi, to teda jó. Musíte vědět, nad čím přemýšlíte a jakým způsobem, vzkaz ve snu se už pak dá s trochou tréninku docela dobře poznat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *