Kdysi mi lezly do snů pořád. Byly to pěkně otravné potrovy, které mi braly moje věci, a já jsem proti nim vůbec nic nezmohla. Většinou přišla rozevlátá, divoce vypadající starší ženština, vysmála se mi do ksichtu, s potěšením mi čmajzla něco, co bylo moje, a zase zmizela, aniž by se jakoliv nechala rozptýlit mým bezvýznamným odporem. Nevěděla jsem, co si myslet, proč přicházejí a co s nima mám asi jako dělat.

Symbol čarodějnice je archetyp a proč jsou snáře na nic

Sny. Taková vesmírná emailová pošta – od vyššího já, od podvědomí, od našeho těla i zemřelých příbuzných. Jak jinak se s námi domluvit? Obrazy a pocity jsou k tomu účelu nejlepší, slova se častokrát v interpretaci někde zvrtnou. Sny jsou individuální komunikační kanál a je dobré si ho osvojit. Vyšší já pro nás vždycky vybírá ty nejlepší symboly, abychom zprávu pochopili. Proto je třeba studování snářů trochu k ničemu. Je to komunikace někoho jiného, ty symboly má spojené s jinými situacemi ve svém životě a vůbec to nemusí sedět na náš osobní výkladový slovník vesmírných vzkazů. Dobrý, co? 🙂 Takže je docela šťouračka, než člověk rozklíčuje, co pro něj konkrétní opakující se symbol znamená.

Pak mi někdo řekl, že čarodějnice je archetyp, tedy symbol s prapůvodním významem stejným pro všechny, a že má cosi společného s moudrostí… Informaci jsem slyšela, ale nespojilo se mi to. Pořád jsem nevěděla, co ode mě ty čarodějnice vlastně chtějí. Bylo to jak v blbým fantasy filmu. Myslela jsem si totiž, že když se budu bránit a útočit na ně, že to jako časem zabere. Nezabralo to nikdy a trapná jsem jim připadala pořád stejně.

Když mi čarodějnice něco bere, tak…

Jak to tedy v mých snech je? Čarodějnice znamená moudrost, která člověku náleží až díky zkušenostem a věku. Jak mi to konečně zapadlo do sebe? Řešila jsem v životě jednu složitější situaci a nemohla se x měsíců rozhodnout, jak se k ní vnitřně postavím…

Srdce by udělalo něco, jenže rozum si myslel, že by to byla blbost, a šel by opačnou cestou, protože nač si zase komplikovat život. A tak jsem si řekla, že se nezachovám podle srdce, ale že díky „moudrosti“ přeskočím všechny ty eskapády a citový náročnosti a vykašlu se na to. „Protože bych se stejně časem musela do toho moudrého postoje dostat, tak proč ne hned, si aspoň po cestě něco ušetřim“ řekla jsem si. Jj, takhle to v životě nefunguje…

Ještě tu noc mi do snu vpadla olezlá čarodějnice a s burácejícím smíchem alkoholika mi zase něco čmajzla. Po letech mi to konečně došlo – bere mi moudrost, kterou jsem si přivlastnila rozumem, ale nedošla si k ní srdcem ani zkušenostmi, tudíž mi nepatří! A ony to moc dobře ví. Já jsem tohle dřív dělávala často – až moc jsem viděla za roh a přemýšlela dopředu. Proto byly ty mrchy tak otravný.

Bezvadná věc, ty sny. Takže jsem se na rozumný postoj vykašlala. Beztak si k němu musím normálně dojít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *