Líbí se mi tu na lidech a prostředí pár věcí. Pár „blbostí“, které vypadají vcelku neškodně, dokud o ně kompletně v moderním světě nepřijdete. Jak osobně definujete bohatství? Je to velice zajímavý pojem. Některé rozdíly vás donutí přemýšlet o tom, co je teda skutečně dobře. Tak, abyste byli zdraví a spokojení. Co mě na životech vysokohorských domorodců v Ekvádoru zaujalo v dobrém slova smyslu?

Kontakt se zemí a dobrá fyzička

Místní se živí především svým dobytkem a políčky, na kterých pěstují brambory a jiné základní potraviny. Vstává se tu kolem čtvrté ráno – klid, ne u nás v komunitě – aby se vyhnal dobytek na pastvu, podojily krávy a doneslo se čerstvé mléko do nejbližší mlékárny, což je tady hlavním a leckdy také jediným zdrojem příjmů. Co dělají potom? Tak různě tráví čas na pastvinách… Občas je vidím, jak obdělávají pole. Někdy je přítomna celá rodina, protože kopou nové brázdy. Někdy také ženou své krávy a ovce o kousek dál, kde je lepší travička. Donutit takový kolos masa a kostí k pohybu je někdy sranda a ne zřídkakdy vidím starou babičku, jak za sebou táhne krávu jako kráva. Já si každý den chodím hezky po evropsku ven zaposilovat, aby to moje tělo nějak vypadalo. Když pak vidím, jakou to někdy dá práci donutit dobytek k pohybu, říkám si, že jedna taková cesta s teletem a měla bych naposilováno.

Někdy je také vidím, jak odpočívají na louce vedle zvířat a jen tak lelkují. Nebo je vidím u potoka ručně prát prádlo. Jejich denní život se z více činností už moc neskládá. Jaký to na ně má vliv? Podle mě dost znatelný.

Jsou spojení se zemí. Mám z místních obyvatel pocit, že jejich duše je v té zemi. V hnědočerné půdě, která vlhce voní. V trávě, která se divoce houpe do větru, protože už tu máme léto. V úplně ledové vodě, ve které vás za chvíli všechno píchá. Viděla jsem takhle jednou na pastvě malého kluka, řekl, že je mu osm a že se jmenuje Maiki. Mně vrůstem připomínal pětiletého kluka. Kolem se poflakovaly krávy a mezi nimi bylo stádo ovcí. Koukala jsem, s jakou živostí si jednu ovci osedlal. Jeho radostný výskot se nesl přes louku do dáli. Když se ovce zakousla do něčeho, co ji zrovna zaujalo a ignorovala jakoukoliv Maikiho touhu po jízdě, jednoduše z ní slezl, strčil do ní, znovu vyskočil a živě se rozesmál, když se ovce pohnula. Na celém výjevu mě zaujala živost a plnost toho kluka. Neměl žádný strach, jeho mysl se nikde netoulala a měl v sobě velkou radost a sílu. Měl v sobě život. Až se mi z toho sevřelo srdce dojetím, co oni mají a my ne.

Jejich pravidelný a intezivní kontakt se zemí vidím taky na kvalitě jejich kůže. Mladé holky a děti obecně tu jsou krásné. Mají tu silné, lesklé, dlouhé a bohaté havraní vlasy, krásnou zdravou pleť a když se zadaří a nejde o nějaké úplné zanedbance, mají většinou i pěkné zuby. Proč?

Veškerá hmota tady na zemi je složená z pěti elementů – voda, vzduch, země, oheň a prostor. Těchto pět elemetů má v sobě i každý člověk, byť v jiném poměru podle individuálního souboru vlastností a vnitřních nastavení. V mém těle převažují elementy vzduch a prostor. Je to kombinace značně lehká a suchá. Kdo má v těle více země a vody, bude vypadat úplně jinak než já. Kdybyste se chtěli dozvědět, jak jste na tom vy, udělejte si tento ájurvédský test, odkud tohle vědění pochází. Uzemnění a kontakt domorodců s přítomností je velice důležitý pro celkovou rovnováhu. Říkám si, jak my vlastně v těch bytech ve městě můžeme být v pohodě, když ten kontakt se zemí jednoduše nemáme. Logicky nám musí chybět základní životní prvek. Pochopitelně – náš venkov a zemědělci na tom budou v tomhle slova smyslu lépe a Ekvádorci ve městech zase hůře. Popisuji hlavně to, co vidím tady v horské vesnici mezi domorodcema.

Čistá hlava od informací

My tady můžeme vidět asi především negativa spojená s nedostatečným rozhledem, absencí větší a hlubší vzdělanosti a s určitou expertností v oboru. Můžeme na nich vidět, že si nejsou vědomi možností, které mají, hlavně ty obchodní. Když tady potřebuji něco zjistit, je to trochu potíž. Ekvádor prostě na internetu nefunguje. Došťourat se nějaké informace není vždycky jednoduché. Výhoda? Nemají hlavu zasekanou sračkama. Nemají ji přehlcenou informacemi, neztrácejí tolik času s životy druhých, nejsou mentálně unavení. To přináší do života poměrně velkou radost a i produktivitu. Mají schopnost věnovat se zrovna tomu, co je potřeba a nerozptylovat se miliónem dalších věcí, jak mi to tak pěkně umíme – průser v práci, nasrala mě prodavačka nebo úřednice, debilní fronta v supermarketu, přečetla jsem si noviny a stačilo mi to, tenhle politik se zase chová jako kretén, no a tahle zpěvačka si rozhodně neměla brát takové šaty. Asi víte, jak to myslím.

Má to svoje pro i proti. Pro vidím v tom, že děti jsou zvídavé. Rády se ptají a nasávají něco nového, jsou veselé a živé. Nevýhody vidím u dospělých především ty obchodní. Kvůli nedostatku informací si nejsou vědomi možností, které třeba mají. A samozřejmě jsou tu tací, kterým by nějaký mentální stimul bodnul vzhledem k jejich jednoduchosti a lehce tupým výrazům, čímž nechci nikoho urazit, ale někdy to tak prostě je. Nemyslete si však, jejich životy tu rozhodně nejsou růžové. Jde vlastně o každodenní základní přežití.

Věnují se tomu, co je tady a teď

Produktivita, radost a dostatek energie leží v přítomnosti. To jsem tady pochopila. Minulost končí v přítomnosti a budoucnost tam začíná. Všechno ostatní vlastně zbytečně odvádí pozornost. Vždycky jsem si myslela, že když budu hlavou jenom tady, že mi unikne spousta pro mě důležitých věcí, na které se potřebuju a chci soustředit. Ono to tak je i není. Pokud máte nějaký konkrétní cíl, kterého chcete dosáhnout, asi vám úplně nepomůže, že se budete denně vyžívat ve vaření a v povídání s rodinou, pokud neaspirujete na kuchařku roku. Na druhou stranu umět být tady a užít si to, co zrovna den přinese, je ohromně osvobozující a vlastně i naplňující. A rozhodně vám nic podstatného neuteče. Naopak jsem zjistila, že člověk udělá a dosáhne spíše něčeho kloudného, když si každou chvíli a kontakt užije na maximum. Neuniknou vám pak důležité detaily a různé příležitosti, které byste jinak propásli. Domorodci nejsou zvyklí, že něco odvádí jejich pozornost. A dělají jen to, co je nutné. Nikde jinde se hlavou jednoduše netoulají.

Krásná čistá příroda hned na prahu

To se tady eviduje asi nejméně ze všeho. Je to logický. Spousta domorodců v životě nebyla dál než na druhé straně kopce. Vůbec netuší, jak to vypadá jinde. Nemají srovnání a neví, jak velké bohatství je moct se denně koukat na zelené svěží kopce, dýchat čerstvý vzduch provoněný eukalyptem, užívat si oranžový západ slunce zahalený povalujícími se mraky a mít v podstatě denně po ruce organické mléko, vejce a nějaké ty brambory. Vzhledem k tomu, že vlastně žijí v něčem, co by se dalo označit za kůlničku na dříví, jsou i zajímavě zocelení. Nežijí v hluku, smogu ani elektrosmogu. Jejich smysly nejsou denně přetížené vším možným. To všechno je jejich bohatství. Život domorodců se tady vyznačuje úplně jiným bohatstvím, než které máme my. Naopak nemají téměř žádné finanční prostředky ani majetek, nemají na doktora, někdy ani na to posílat děti do školy, žijí ve velké chudobě a téměř bez jakýchkoliv možností. To mi přijde asi nejhorší – absence možnosti pro nějakou větší změnu. Na každé straně světa přebývá a chybí trochu něco jiného. Je zajímavé si to uvědomit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *