Našla jsem na lince v kuchyni jakousi malou pikslu zabalenou v tmavém sáčku. Asi někdo padremu přinesl jídlo nebo sazenice jako obvykle. Když padre přišel, něco k tomu řekl a já pochopila, že se té piksly mám ujmout. Bezelstně jsem ten jeho dárek otevřela a tam na mě koukaly dva páry žabích očí! Vůbec jsem to nečekala, navíc se ty žabky začaly vrtět a já se lekla, že vyskočí, a budu je muset mezi obědem chytat. Padre z mého výrazu pochopil, že já se mu o žáby pravděpodobně nepostarám, a tak jim sám udělal domácí rybníček z uřízlé pet lahve. A dodal přesvědčeně, ať to pak jenom řeknu Isabele. Tak jo, asi budou do té jeho zahradní tůňky, říkala jsem si. Když jsem to oznamovala této moderní slečince z kmene Šuarů, uchopila domácí rybníček do rukou a zadívala se na žabky proti světlu, aby si je mohla prohlédnout. Usmála se, oči jí zasvítily a nahodila ten nejmslnější výraz na světě, div, že se u toho neoblízla. Skácela jsem se smíchy na lavici. Tohle jsem fakt nečekala. V Amazonii jsou totiž žáby běžnou součástí potravy. Řekla, že jsou hrozně dobrý a že chutnají jako kuře. Tak. Netřeba hledat "speciální zážitky". Hluboké poznání může člověk zažít očividně kdekoliv. Třebas v kuchyni! :D
